Moje cesta od truhlařiny k datům - Jan Petr
Kdyby mi někdo na začátku učňáku řekl, že jednou budu stavět AI agenty a navrhovat datové aplikace, nejspíš bych se smál. Jako čerstvě vyučený truhlář jsem měl dvě možnosti – zůstat u řemesla, které mi moc neříká, nebo to risknout a začít od nuly. Šel jsem do továrny a veškerou zbylou energii vrhl do studia. Následovalo devět let v tvrdém pracovním rytmu. Za komunismu by mě ani nenapadlo, že existuje jiný svět.
První kroky mimo dílnu
Po vyučení jsem se hecnul a dodělal si maturitu. Pak jsem šel na univerzitu. Stokrát jsem měl chuť to vzdát. Učit se po střídavých směnách, když jsem měl ruce unavené od práce, nebylo jednoduché. Pochyboval jsem snad tisíckrát, jestli to má vůbec smysl. Jestli nejsem jen truhlář, který se snaží dostat do světa, kam nepatří.
Okamžik zlomu
A pak přišla první opravdu velká šance – práce statistika a datového analytika. Najednou jsem byl v roli, kde nezáleželo na tom, jak šikovné mám ruce, ale jak dokážu přemýšlet. Udržel jsem se. A ten pocit, že moje úsilí konečně něco znamená, ten už ze mě nikdo nikdy nedostane. Tehdy jsem pochopil, že skutečná změna je možná, když se člověk odhodlá riskovat.
Dnešní svět a já v něm
Od té doby se svět změnil. COVID-19, finanční krize, válka na Ukrajině, nástup AI. Každá z těch věcí by mě bývala mohla zastavit – kdybych zůstal v dílně. Ale já dnes stavím AI agenty, BI řešení, datové aplikace a pracuju s lidmi, kteří mě inspirují dělat víc.
Kdybych začínal dnes?
Nevím, jak těžké by bylo začít v dnešním světě. Ale jedno vím jistě – šel bych do toho znovu. Tehdy i dnes bych riskoval úplně stejně. Protože někdy stačí jen první krok mimo staré koleje, aby si člověk postavil úplně nový život.
Autor: Jan Petr
