Od vysněné zahradní architektky k databázím - Míša Hlavatá
Když jsem byla malá, měla jsem jasno – budu zahradní architektkou. Milovala jsem estetiku, tvary, barvy a chtěla jsem vytvářet krásná místa. Jenže moje rostliny to tak úplně necítily. Většina z nich mou péči nepřežila. Možná to byl první signál, že moje cesta povede jinam.
Vedle lásky k malování a divadlu mě bavila i matematika, chemie a literatura. Byla jsem typ, který rád tvoří, ale zároveň potřebuje přemýšlet a řešit logické výzvy, a neustále poznávat něco nového. Když jsem objevila architekturu, zdálo se to jako ideální spojení všeho – rychle se vyvíjející obor plný krásna i logického přemýšlení.
Když sen narazí na realitu
Brzy jsem ale zjistila, že architektura je obor, který člověk buď dělá naplno, nebo vůbec. Abych v tom byla opravdu dobrá, a mohla navrhovat veřejné stavby které zlepší své okolí, musela bych obětovat všechno ostatní. A to jsem nechtěla. Měla jsem širší záběr a spoustu dalších snů, kterých jsem se nehodlala vzdát.
Založila jsem si malý byznys s malováním obrazů. Kreslila jsem hlavně draky a fantasy motivy pro zahraniční odběratele. Byla to etapa, která mi umožnila tvořit, a zároveň mě naučila samostatnosti.
Mezi draky a kódem
V té době jsem se pohybovala mezi lidmi, kteří programovali. Hodně jsme o tom mluvili – o tom, jak přemýšlejí, jak řeší problémy, jak analyzují svět. A to mě začalo čím dál víc přitahovat. Fascinovalo mě, že svojí prací mohou snadno zlepšit život dalším lidem, jen místo umění používají logiku a data. A že je to práce, ve které se neustále něco učí. Moje první pracovní role byla uživatelské testování. Ale rychle mi došlo, že mě víc zajímá, co se děje „vzadu“. Jak to celé funguje. Díky profesnímu posunu jsem se dostala do technické role a poprvé se setkala s SQL a databázemi. Poté jsem se věnovala práci z pozice business analytika, kde mě bavila komunikace a zjišťování potřeb lidí i systémů, ale chyběla mi možnost řešit logické výzvy.
Delfíni a hloubky
Pak přišli delfíni – tedy moje současná firma. Od té doby jsem si prošla snad všemi rolemi, které si v datovém světě dokážete představit: SQL vývojářka, vývojářka v Cognosu, BA, deployment, Power BI vývojářka, interní lektorka, vývojářka datových toků.
Zjistila jsem, že mě nejvíc naplňuje poznávat, jak věci fungují do hloubky. Potřebuji mít pestrost – střídat analytickou práci, vývoj, komunikaci i kreativní části. Když se to všechno propojí, jsem ve svém živlu.
Skrytá superschopnost
Kromě technických věcí mám i jednu skrytou superschopnost – nevadí mi psát dokumentaci. Mám ráda, když po mně zůstane něco, co pomáhá ostatním.
Dnes pracuji na dvou projektech, zároveň jsem součástí interního týmu a nově působím i jako Caretaker pro zaměstnance. A i když se nevěnuji zahradní architektuře, vlastně nakonec dělám něco podobného – stavím a propojuji systémy, které mají být funkční, estetické a dávají lidem smysl.
Jen místo budov a rostlin dnes pečuji o systémy, data a lidi. A ty, na rozdíl od mých prvních kytek, naštěstí prospívají.
Autor: Michaela Hlavatá
